Zárybník

Klášterní skalice

Klášterní Skalice rozkládá se východně od Třebovle v dosti hlubokém údolí na pravém břehu Kouřimky (242 mnm). Nad osadu vyčnívá dvůr poplužní s opuštěným kostelem, jenž se opírá o sporé zbytky druhdy velikého kláštera. Opodál na jih položeny jsou mlýny „Havraník“ a „Na hrázi“ a k jihovýchodu poplužní dvůr Zárybník, jež se popisují ke Skalici Klášterní.

Paměti.
V Zárybníku, nedaleko Skalice Klášterní, odkryta nejstarší památka osídlení zdejšího, totiž obdélníkový hrob, částečně kamením obložený, bez kostry, ale s krásnými nádobami, se železnými udidly, nožíky a mečem tvaru Hallstattského, náležející pokolení skrčených koster. (SZČ. I.1.) Tamtéž popelové jámy. Ve XIII. století byla Skalice šosovní příslušenství města Kouřimě. Jetřich z Portic, biskup Mindenský, založil tu 13. října 1357 klášter řádu Cisterciáků, jejž nazval „U milostné blahoslavené Panny“. Základní kámen kláštera položen byl Janem, biskupem Olomouckým, za přítomnosti Karla IV. Stavba kláštera protáhla se přes r. 1400. Toho roku potvrdil král Václav IV. výsady klášterní. Dne 21. dubna 1421 byl klášter Pražany a Tábority dobyt a vypálen. Z bývalé stavby zbyl jediný pilíř, trčící nyní v poplužním dvoře a část zdi chrámové.

Po vybití kláštera uchvátila statky jeho, včetně dvora Zárybnického, obec Kouřimská. Roku 1547 byl dvůr Zárybník králem Ferdinandem městu v pokutě zabrán, ale r.1561 zase špitálu a kostelům na věčné časy vrácen. Leč r. 1623 byl Kouřimí opět zabrán v pokutě králem Ferdinandem II. a prodán Karlovi knížeti z Liechtenstejna k panství Kosteleckému.
R.1639 spálen byl vojskem švédským Banérovským. Urbář Kostelecký z r. 1677 píše o něm takto: Dvůr pustý Zárybnický posud není vystaven. Při tomto dvoře jest rolí pšeničných 48 kop záhonů. Z těch obsívá se ode dvora Přebozského zatím 3 kopy záhonů, ostatní lidem se dává z platu jistého. Ovčín při dvoře pustý. Vinice neveliká, révím vinným, některým štěpem a břeskvema vysázená, plotem pleteným zostávkovaným a tejnem položeným, pokládá se za malé 4 čtvrti. Rybníkové výtažní dva jsou pustí, trávy z nich sekají se na sena k dvoru Přebozskému.
Téhož roku vystaven nový, dnešní dvůr a role, zahrada se všemi příležitostmi k němu přivtělena. Přede dvorem, blíž vinice vystavena chalupa pro vinaře. Sroubena z dříví, hlínou omazána, totiž světnice a síň, nahoře komora, komín dřevěný udělaný, krovem pod šlahoun přikrytý, pospodu i okolo komína šindelem pobito, ostatek došky a kalenci položeno.

Čerpáno z knihy: „Paměti osad na Kouřimsku.“ - uspořádal JOSEF TŮMA,
vydáno r. 1915 nákladem učitelstva školního okresu Kolínského.
Tiskem fy. J. L. Bayer akc. spol. v Kolíně.

Hrob u Zárybníka

O tom, že okolí Zárybníka bylo osídleno již v daleké minulosti, svědčí archeologický výzkum, provedený na sklonku 19. století významným českým archeologem Dr. Josefem Ladislavem Píčem (1847 - 1911). K nálezům patří i hrob, objevený a vykopaný v letech 1895 - 1896.

Archeologický výzkum ve středních Čechách 1895—1896.
Roku 1894 oráno bylo na pozemku patřícím ke dvoru Zárybnickému parním pluhem, při čemž přišlo se na kamenité závady. Pozváni ředitelem velkostatku p. L. Waňkem, dostavili jsme se s J. Hellichem na výzkum.
Zmíněné pole č. parc. 107. leží nedaleko nádraží Svojšického úplně v rovině. Parní pluh při orání vynesl na povrch kamení a černou, popelovitou zemi uprostřed žlutky na znamení, že ruka lidská v těch místech byla činná. Odkryli jsme tudíž vrchní vrstvu na vyznačeném místě i objevil se nám záhy obdélníkový hrob v délce 3,84 m., v šířce 3 m. a 1 m hluboký, podél stěn vyložený polním kamením kolem do kola; v severozápadní polovici hrobu kamení leželo po celém hrobě.

Pátrajíce nejprve v otevřené polovici hrobu, nalezli jsme v celém tom prostoru hrobovém mohutnou vrstvu tmavé, patrně popelovité země, konečně pak v j.z. rohu těsně při stěně nádoby seřaděné hustě podle sebe způsobem upomínajícím na popelnicové hroby. Byly tu především tři nádobky, z nichž nádobka č. 1. s přečnívajícím úškem, barvy Červené stála při podélní stěně; v rohu stála nádobka větší hrncovitá, silné rozrušená; těsně podle ní při kratší stěně druhá podobná menší nádobka rovněž rozrušená, za ní pak tři misky tuhované, jek se ukázalo, vždy dvě až tři na sobě, ale tak rozrušené, že sotva hoření dvě mohly býti zachráněny a potom i slepeny. Obě misky jsou stejného tvaru, mají přehnutý okraj, sklon šikmý do vnitř a prohnutý spodek; u mísy Č. 9. okraj jest ryhován, tak že dvojitá lomení rýha jde kolem, v každém vnitřním úhlu pak vedeny malé dvojité úhly kolmo na stěny úhlů předešlých, tak že povstávají malé čtyřúhelníky; na šikmém sklonu jsou trojúhelníky střídavé vyplněné tu dvojitými rybami úhlovitými vždy menšími a menšími, tu utvářenými po způsobu okrajových ozdob, jen že mimo hladký čtyřúhelníček ostatní trojhran je ryhován. U druhé misky č. 12. okraj jest hladký, vnitřní sklon pak zdoben ryhovanými trojúhelníky rovněž úhlem ke dnu obrácenými, z nichž jedny vyplněny jsou 4 páskami o pěti ryhách v úhel lomenými, vždy menšími a menšími, u druhých (střídavě) pásky ty vedeny jsou rovnoběžně s jednou a kolmo na druhou zevnější stranu trojúhelníku. Misky tyto co do tvaru, techniky i výzdoby úplně podobny jsou miskám ze žárových hrobů v Poboří jen asi hodinu cesty odtud vzdálených (Pam. XVL tab. XXV. Č. 4., h,). V rohu jihozápadním nalezena nádoba velkých rozměrů dosud neslepená, která v dolejší části měla podobu nádoby Pobořské tamtéž č. 9. vyobrazené; možná že i hrdlo bylo podobno. Podle nádoby té ležely dvě železné uzdy, prvá (č. 3) ze dvou článků na jedné straně kroužkem opatřená, na druhé zakončena zahnutým plíškem lopatkovitým, druhá (č. 4.) podobná, ač poněkud porušená, možná že i železný kroužek č. 6. k uzdě té náležel, podobně jako tyčinka č. 5.

V druhé kamením vyplněné polovici hrobu nalezena hned na okraji, téměř uprostřed celého hrobu především polovice železného meče s jílcem plochým, pěkně vykrojeným, po obou stranách někdy dřevem obloženým (č.8.), ve formě jak pro pozdní dobu Hallstattskou jest charakteristickým. Poblíž meče nalezeny 3 kostičky rourkové, jak se podobalo, zvířecí, směrem s.j. položené, pak baňatá nádobka barvy červené (č 2.) bez ozdob. V polovici rovněž hrobu, ale při stěně jihozápadní opět kosti rourkové i žebírka, pak polovice prohnutého železného nože č. 13. Dále pak k rohu severozápadnímu nalezeny dvě nádoby celé, z nichž č.11. barvy červené je tvaru podobného, jaký jeví se na některých popelnicích na Třebické, s malými nalepenými, prstem slabě ďubkovanými páskami na obvodu, druhá (č.10.) rovněž červená, obdobného tvaru, zdobená pod nízkým hrdlem šikmě rytým obdélnými ďubkami, podobné jako na Pobořské nádobě č.12, vidíme. O něco dále nalezen malý kamenný klínek a železný nožík a řapíkem (č.7).

Pokud jsem neznal hroby Bylanské, byl jsem toho přesvědčení, že jedná se o hroby žárově, podobné Pobořským, s nimiž co do nádob byla podobnost, co do způsobu pohřbu však různost, a sice především ta, že v Poboří nalezeny spálené kosti v nádobách či popelnicích, kamenné obložení pak úplně scházelo. Nyní arci je velice pravděpodobno, že hrob u Zárybníka se setlelou patrně kostrou souhlasí s hroby Bylanskými, opět s rozdílem obložení kamenného. Pochovaný byl bojovník patrně zdatný, neboť zbudován mu nákladný hrob a při pohřbu zapálena mu mohutná tryzna – snad i jeho válečný vůz s dvojspřežením, po němž arci jen uzdy se zachovaly.
Podobný hrob v téže poloze odkryl pan ředitel Waněk na jaře r.1896, jen že z nádob nedala se zachovati žádná, a jiných věci nenalezeno.
Podobný hrob s množstvím popela vykopal též pan P., Procházka u Pazderny blíž Čičovic, z něhož zachovaly se meč železný, podobný onomu z hrobu u Zárybníku, a střep s barevnou ozdobou na způsob střepu ze Slanské Hory v Památkách XVI. Tab. XXXIV. č.21.

Dr. Píče Josef Ladislav
Archeologický výzkum ve středních Čechách 1895-6
Památky archeologické roč. 17. 1897 s. 399-400, tab XLIX